Pláně Tour 2006 - jak bylo:

Pátek, 22.9.2006:
Odjezd, stanovený mezi 15³⁰-16⁰⁰ se nepodařilo dodržet, protože Medwěd nestihl včas dokončit své pracovní povinnosti, takže akce začala s mírným zpožděním - kávou u Lídy. Nakonec jsme odjeli třemi auty ve složení:

1. Velitelský vůz                     - Mirek, Vlaďka, Míša, Dagmara
2. Proviantní vůz                     - Martin, Lída, Jarda, Eva, Vítek
3. Medwědí (opožděný) vůz     - Medwěd, Renata, Šárka

Příjezd do Nové Pláně v cca 17⁰⁰ hod. (někteří), ostatní s mírným nebo větším zpožděním. Danku přivezl manžel a celkem včas.
Okamžitě po příjezdu proviantního vozu se narazilo pivo !!! Otázky ubytování - kde, kdo a s kým se řešily následně. Taky byla vyhlášena soutěž - Pivní otčenáš a byli jsme titulováni ministry čehokoli, včetně identifikačních kartiček. Posléze byl rozdělán oheň a ohřáty kolena (ne naše, ale vepřová), vynikající, Vítek nastrouhal křen.
Po večeři Medwěd s pomocí Martina nastrojili stromeček, zazpívali jsme koledu a začaly Vánoce. Rozdávání dárků se ujala Dáša - rozdat a rozbalit 144 dárků nám trvalo 2,5 hod., někteří se bavili, jiní méně a někteří dokonce drobné dárky v domění, že jde o pouhý balicí papír přímo házeli do ohně. Ale nevadí, aspoň byla sranda.
Po rozdání dárků jsme osvobodili z lahve Ducha Maxmiliána Drápa tím, že jsme ho jednoduše vypili a následovala volná zábava a jiné řvaní, která pro některé skončila ve 02⁰⁰, pro jiné v 04⁰⁰, a pro někoho (Vítek) - vůbec. Vítku díky, ráno bylo tvou zásluhou vše perfektně uklizeno.

Sobota, 23.9.2006:
Po sečtení šrámů, bolavých hlav a revizi vypitého piva následovala snídaně (opět koleno, pomazánky ala Míša, sqělé buchty aj. cukroví ala Danka a vynikající chleba ala Dáša), pak jsme se rozdělili do dvou skupin s následujícím programem:

Skupina č. 1 - Mirek, Lída, Eva, Dáša a Vítek - Silvestrovský výlet do Údolí stínů - Bílé Opavy
Skupina č. 2 - Medwěd, Martin, Jarda, Danka, Renata, Šárka, Míša, Vlaďka - původně výlet na Sovinec, pro indispozici odložen na neurčito. Místo toho spánek, příprava oběda (?), procházka ke Slezské Hartě (cca 300m), konzumace zbytku kolen a tvorba ostudy.

Protože jsem byl ve skupině č. 1, popíšu v kostce program a trasu:
Autem do Karlovy Studánky (775 m/n.m.), pěší výstup Údolím stínů - vodopády Bílé Opavy. Cesta je skvěle průchozí a pokud někdo (Jarda) tvrdil, že si máme vzít pilu na polámané stromy, tak to není pravda - polomy tam jsou, ale v úseku asi 500m, zbytek vč. vodopádů je naprosto původní a nedotčený. Je to krása !!! Cestou se nám Vítek ztratil, takže asi hodinu byl klid - říkal, že jdeme pomalu a on má velký hlad.
Když jsme se setkali nad Velkým vodopádem, nasbíral nám borůvky. Jak sám řekl: "Jak jsem se prodíral borůvčím, jedna borůvka mě švenkla do hlavy", tak vysoké to bylo borůvčí.
Po poledni jsme dorazili na chatu Barborka, kde bylo kafe, pivo, aj. a demokraticky jsme se dohodli, že vyšlapeme až na Praděd (1492 m/n.m), což se nám povedlo, takže na vrcholu jsem mohl rozdat medaile - kulaté sušenky. Výhledy do kraje byly fantastické, viděli jsme horní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně, taky jsme viděli k chatě, kde hnila skupina č. 2 a do Poruby, jak paní Jořenková sedí na balkoně, což skupina č. 2 vidět nemohla.
Po sestupu na Ovčárnu a přesunu autobusem (měl zapnuté topení, Dagmara se málem uvařila !!!) zpět do Karlovy Studánky jsme spočítali, že celkové převýšení naší trasy bylo 717m a délka 14km (skvělý výkon !!!).
Před odjezdem na chatu jsme se občerstvili v místním kiosku a Vítek složil u příležitosti oslav Silvestra tuto báseň:

Po příjezdu na chatu nastalo bouřlivé hodnocení programů obou skupin, vzájemné dokazování, kdo kde byl, jak tam šel, čím tam jel (např. autobusem ČSSD Bruntál) včetně diskuze o ubytování, o kterém Medwěd prohlásil, že spíme   "Jako na hotelu",    načež Vítek kontroval v návaznosti na předchozí obvinění, že jsme na Pradědu nebyli takto:   - "My jsme totiž byli na Pradědu doopravdy a ne jako na hotelu !!!"
Po večeři - vynikající točák-klobása na ohni (zajistila Lída) - si Elitní skupina připila šampíčkem na oslavu Silvestra a zábava pokračovala stylem -
Renáta : - "Já že jsem konkubína? Za prvé nevím, co to je a za druhé mě to uráží!"
Kouzelný večer pak byl zakončen virtuózním Medwědovým sportovním výkonem - skokem přes lavičku s dopadem na tvrdou zem. Zbylé osazenstvo u ohně s němým úžasem přihlíželo, s jakou mrštností dovede Méďa vstávat a rozhodlo se, že na jeho počest složí báseň u příležitosti Zachvění Země a ráno při snídani ji přednesou:

Neděle, 24.9.2006:
Po budíčku (zajistil Péťa, který všem nabulíkoval, že je 9³⁰ a ono bylo ve skutečnosti hrozivých 7¹⁰ ) přišlo nejprve hodnocení uplynulého dne, které probudilo díky papírovým stěnám jako hotelu i ty nejzarputilejší spáče (Vítek), pak snídaně - všelijaké zbytky těch dobrot v duchu uplynulých dní a závěrečné hodnocení soutěže o nejlepšího hasiče žízně -

Zvláštní poděkování patří Jardovi, který tak urputně pumpoval bečky, že se z celkových možných 120 piv vypilo neuvěřitelných 178 piv !!! Jardo, díky.
Následovalo placení (bohužel), kdy někteří jedinci prohlašovali, že Fabie Combi 1,9 TDi žere 15l nafty na 100km a odjezd do Loučné nad Desnou (cca 60km), kde byl počátek exkurze do Přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Po obědě v parku u zámku (studený točený salám, teplé točené pivo, česnekačka - jak kdo...) následoval odjezd do elektrárny (Örömë) a její prohlídka jak uvnitř, tak venku včetně výjezdu (11km) na horní nádrž elektrárny, kde byly překrásné rozhledy na Praděd, Švýcárnu, Červenohorské sedlo, Vozku apod. Dlužno dodat, že jedna ze členek skupiny č.2 u prohlídky prachsprostě usnula, čemuž se jiní ze stejné skupiny bohapustě smáli.
Odjezd z Dlouhých Strání byl okolo 15⁰⁰, do Ostravy jsme po krátké zastávce na kafe dojeli za ohlušujícího pískotu darovaných píšťalek (fakt dobrý dárek) v 18¹⁰.

• Počasí - po celé 2,5 dne nám přálo, nebe jako vymetené, přes den kolem 24 °C, v noci 4-6 °C, téměř bez větru
• Ubytování - vynikající, tolik legrace ve zděném příbytku nezažiješ, komu byla zima mohl si zapnout přímotopiče (co mi nadáváš !!!)
• Atmosféra - výtečná, přímo excelentní, prostě vzpomínka na celý život.